Základní informace o hře Rocksmith
Blog Martina Vrobela

Blog Jana Vrobela

Naučím se hrát na kytaru?

Úvodem: Proč tento blog?

Obrázek - Úvodem: Proč tento blog?
Vážení čtenáři a hudební i herní fanoušci,
 

Vítejte na Vrobiho (tedy mém:) blogu o hře Rocksmith, velkém zaoceánském hitu znatelně vyčnívajícím z ranku takzvaných hudebních her. Hudebními hrami můžeme nazvat ty kousky, při nichž herní mechanismy využívají hudbu za účelem vaší zábavy. Mezi žánrové hry patří menší rytmické hříčky jako je třeba Audiosurf, ale zdaleka největší popularity dostály velké hudební opusy Guitar Hero a jeho klon Rock Band. Obě tyto hry využívají speciálních periferních ovladačů k tomu, aby vám nějakým způsobem simulovaly pocit, že jste rockovou hvězdou - v případě Guitar Hero skutečným "kytarovým hrdinou" jakými jsou třeba Joe Satriani nebo Yngwie Malmsteen, v případě Rock Band navíc dokonce zpěvákem, basákem či bubeníkem. Obě zmíněné hry jsou nesmírně populární, a právem. Fungují skvěle jako párty hry, kdy na drobných plastových kytarkách stačí mačkat pět čudlíků ve správných kombinacích a hned máte pocit, že jste rockovou hvězdou. Nehodlám nikterak snižovat hodnotu této zábavy, ostatně, Guitar Hero jsem sám rád hrál i s přáteli a výborně jsme se u toho bavili. Přesto ruku na srdce - je to trochu jako hrát si na vojáčky s použitím hokejek místo pušek a kyblíky na hlavách místo helem. V době, kdy svět hudebních her ovládají tyto tituly, bylo díky bohu jen otázkou času, kdy přijde něco dospělého. Skutečný kytarový trenažér, jakým je právě Rocksmith, hra, která spojuje hudbu s virtuální zábavou na úrovni, jaká tu dosud ještě nebyla.

Smysl Rocksmithu je jednoduchý - naučit se zábavnou formou hrát na kytaru. Pravda, Komenského heslo "škola hrou" má při mých zkušenostech se studiem gymnázia i teď právnické fakulty hořkou pachuť, a tak jsem vůči podobným proklamacím velmi skeptický. Málokdy se totiž uskutečňují v praxi. I proto bylo mou první podmínkou, když mi zavolali lidé z distribuční firmy Playman s nabídkou vést propagační blog o hře, že si do něj budu psát své dojmy tak, jak chci. Upřímně, pravdivě a nezamlčím nic, co se mi na hře nelíbí. Pánové z Playman kývli překvapivě rychle, což teď, po třech týdnech strávených se hrou, již zcela chápu.Ono se totiž na Rocksmith moc mušek najít nedá, ale nepředbíhejme. Důležité je zjistit, zda hlavní účel hry skutečně funguje, a to si neověříte během pár dní, po které testujete hru pro napsání recenze. Proto jsme se rozhodli pro vás připravit tento blog, který bude v chodu budoucí měsíce, během nichž pro vás budu podrobně testovat každičký aspekt hry a především to, zda se pomocí Rocksmithu skutečně dá naučit nebo zdokonalit ve hře na elektrickou kytaru. Pro tento účel mi poslouží moje stará kamarádka, stříbrná kytara typu Ibanez RG 270, na níž jsem po několika letech hrábl až v souvislosti právě s Rocksmith.

Co můžete od blogu čekat?

Kromě základního průřezového testu, který se blogem bude vinout jako červená nit a jenž by měl reflektovat, jak se budu v budoucích měsících (doufejme) zlepšovat ve hraní, vám nabídnu i články o jednotlivých cvičeních, o tom, jak a zda vůbec fungují, a posty o jednotlivých technikách, zvucích, kytarách, kapelách i písních, které ve hře najdete. Samozřejmě si posvítím i na minihry, které tvoří jakousi bonusovou část Rocksmith. Jednou za čas se vždy objeví video, jelikož s hmatatelným důkazem o tom, jak se to celé hraje a zda to skutečně funguje, se budete moci pro případnou koupi rozhodnout jistě daleko kvalifikovaněji. K tomu budu pochopitelně i odpovídat na vaše dotazy, takže se nebojte ptát na věci související se hrou na mé e-mailové adrese vrobel(at)score.cz.

A kdo jsem sakra vlastně já?

Jmenuji se Jan Vrobel, ale v herním světě už se tak nějak vžilo mi říkat Vrobi. Český distributor hry mě oslovil s tvorbou tohoto blogu pravděpodobně ze dvou důvodů. Jednak jsem zástupcem šéfredaktora v českém herním magazínu SCORE, čili bych snad měl mít s hrami jisté zkušenosti. Za druhé jsem frontmanem folkmetalové skupiny Cruadalach, byť v ní disponuji pouze mikrofonem, takže mám nějaké zkušenosti i s hudbou. Kytaru jsem kvůli zpěvu pověsil na hřebík před pár lety. Na akustickou kytaru jsem absolvoval klasické kolečko ZUŠ, na tu elektrickou jsem se učil sám. Považuji se tedy za podprůměrného kytaristu, který však není úplným začátečníkem - vím minimálně, jak nástroj držet, hrát různé rytmy, stupnice a samozřejmě i skladby. Koneckonců, na kytaru jsem v pár kapelách jako teenager také hrával. Mým úkolem v rámci blogu bude i zjistit, zda má Rocksmith nějaký význam pro absolutní kytarové začátečníky nebo naopak schopné kytaristy. Již za pár dní představím své první dojmy z hraní i hru jako takovou. Pojďte do toho se mnou!

 

zpět na všechny příspěvky blogu