Základní informace o hře Rocksmith
Blog Martina Vrobela

Blog Jana Vrobela

Naučím se hrát na kytaru?

Má pro vás Rocksmith význam?

Obrázek - Má pro vás Rocksmith význam?

O tom, jak vidím smysluplnost Rocksmithu jako hry i učebního doplňku píši v posledním (dosud nevydaném) čísle SCORE v tématu o hudebních hrách, avšak uvědomuji si, že ne všichni zájemci o Rocksmith v České republice jsou našimi čtenáři, tedy si dovolím převést své postřehy i do tohoto blogu. Otázka proč začít hrát Rocksmith je kruciální a klíčem k odpovědi je uvědomění si, že v případě této hry nelze oddělit zábavu od učení. Rocksmith je totiž skutečně trenažér i hra v jednom, jedna složka nefunguje bez druhé a naopak. Po mnoha desítkách hodin hraní, testování hry s kamarády, kteří jsou kytarovými analfabety, i naopak pokročilými hráči, jsem schopen konstatovat následující:

Považujete-li se za skutečně kvalitní kytaristy, Rocksmith pro vás ve svých počátečních fázích, která může zahrnovat ve vašem případě klidně i nějakých 10-15 hodin hraní, může představovat jistou frustraci. Stejně tak platí, že pokud se již jednou naučíte hrát některé z desítek báječných songů na určité úrovni, nebude se vám chtít klesnout zase na tu počáteční a zkoušet hrát od začátku. Funguje zde zajímavý, byť logický mechanismus, kdy učit se dosud neprozkoumané je ohromnou zábavou, která se v případě Rocksmith dokáže přetavit až v závislost, zatímco procházení již naučeného příliš zábavné není. Pokud tedy umíte zahrát již před koupí písně, o nichž je v Rocksmith řeč, na kvalitní úrovni, můžete se těšit na možnost si je zahrát i s autentickým doprovodem a s parádním koncertním zvukem kytary, který je unikátní pro tu kterou píseň. Zároveň vás však čeká nutnost přehrát skladby od základních, jednoduchých schémat a struktur, než se k vyššímu stupni probojujete. Vezměte tento postřeh prosím na vědomí, než budete hře spílat do příliš jednoduchých – jejím účelem je naučit člověka hrát na kytaru, a pokud to již umíte, ztrácí pro vás tento nástroj podstatnou část svého kouzla. Přesto může skvěle motivovat k procvičování jednotlivých technik, umožní vám zahrát spousty skvělých skladeb s přesným doprovodem a třeba vám i ukáže hudbu a skladatelské postupy, o nichž jste dosud neměli ani tušení.

Pokud jste začátečníky a na kytaru neumíte ani hrábnout, případně maximálně zvládnete doprovodit nějakou táborákovku bří Nedvědů na španělku, Rocksmith je přesně pro vás. Bude pro vás představovat výzvu i zábavu na měsíce, přesto se však zvládnete díky návykovosti hry a jejím učebním mechanismům naučit hrát rychleji než při docházení na výuku k učiteli a cvičení nekonečných stupnic doma. Za to dám ruku do ohně. Na druhou stranu, pokud jste člověkem silné vůle a s kytarou to myslíte opravdu vážně, od neustálého cvičení vás neodradí nic. V takovém případě vás jistě baví i studium stupnic a nejrůznějších technik napříč historií elektrické kytary včetně klasického jazzu a blues – v takovém případě je pro vás Rocksmith spíš na odreagování, ale koneckonců, pokud jste takovou osobou, jistě už dávno cvičíte a žádným začátečníkem nejste. Rocksmith je tedy určen spíše pro věčné začátečníky a hráče, kteří potřebují impuls v podobě skutečné zábavy, aby u své záliby vydrželi. Na tomto místě přesvědčeně říkám, že Rocksmith dokáže každému začátečníkovi ve hře na kytaru znatelně vylepšit schopnosti a pokud vydržíte, skutečně se naučíte nástroj ovládat. Tento závěr však i v případě začátečníků vyžaduje několik předpokladů. Mám na mysli především to, že musíte zvládat věci, které vás žádná hra naučit nemůže – například prstoklad, jakým způsobem správně a přirozeně držet trsátko, jak nástroj naladit a jak ho držet. To jsou však základy, které lze hravě zmáknout s občasným feedbackem zkušenějšího kytaristy nebo učitele.

Úplným začátečníkům, co pomalu neví, co to kytara vlastně je, určitě nedoporučuji Rocksmith jako jediný zdroj učení se – spíše jako mimořádně kvalitní a zábavný učební doplněk. Pokud jste nepolíbení, neudělejte stejnou chybu, jakou jsem dělal já dlouhé roky pokud jde o zpěv, kdy jsem se spoléhal jen na softwarového (tedy virtuálního) učitele, který mi logicky nebyl schopen dát skutečnou zpětnou vazbu, vzhledem k čemuž jsem si osvojil pár zlozvyků, které mi znemožnily se skutečně naučit zpívat. Umím si představit, že s Rocksmithem je to podobné. Pokud nebudete mít žádnou zpětnou vazbu od někoho, kdo nástroj umí ovládat, může se vám stát, že budete do strun řezat příliš silně, budete trsátkem hrát jen na jednu stranu (zpravidla shora dolů), nebudete vědět, jak udržet rytmus nebo jak poskládat prsty na hmatníku do stupnic. Bez toho se naučit hrát pravděpodobně nedá a tyto aspekty nejsou něčím, co by vám Rocksmith zvládl pečlivě opravit. Pokud však tyto absolutní základy ovládáte nebo nemáte problém je s někým zkonzultovat (koneckonců, šikovných kytaristů jsou mraky), doporučuji Rocksmith všemi deseti jak coby vynikající hru, tak vynikající učební prostředek. Ostatně, jak jsem napsal již na začátku dnešního postu, v případě tohoto kousku jde o neizolovatelné vlastnosti.

A pokud jste průměrným či podprůměrným kytaristou, za jakého jsem se před začátkem hraní považoval já? Pak je pro vás Rocksmith patrně nejvhodnější ze všech zmíněných skupin. Bude pro vás představovat stejnou zábavu, co pro každičkého znamená Guitar Hero nebo Rock Band, a Rocksmith si tak užijete jako skutečnou, přiměřeně obtížnou hru, která vám dá pocit, že jste rockovou hvězdou a mimo to vás jen tak mimoděk učí na kytaru. Přitom nehrozí, že byste při hraní ignorovali nějaké absolutní základy – kytarové techniky Rocksmith totiž učí velmi pečlivě a zodpovědně, takže mnohým dokáže napravit zlozvyky při hraní tremola, příklepů nebo vytahování strun, což je rozhodně vynikající vlastností tohoto herního softwaru. Zde již mluvím zcela z vlastní zkušenosti – díky cvičení s Rocksmith například daleko lépe ovládám barré akordy, které mi vždy dělaly problém.

Tak co, myslíte, že je Rocksmith vhodný i pro vás? Nalezli jste odpověď na otázku, zda to s ním má smysl zkusit? Pokud máte jakýkoli dotaz, nebojte se mi napsat do komentářů, rád všechny dotazy zodpovím nejlépe, jak budu umět. A příště už se seznámíme s tím, jak začít hrát!

zpět na všechny příspěvky blogu